Marcela Joglová

Marcela Joglová se zaměřuje na opravdu dlouhé trati, běhá totiž maratony v rekordním čase. Zároveň je ambasadorkou NN Životní pojišťovny a běžeckého klubu Prostě běž! Její cesta připomíná filmové drama. Od holky trpící bulimií až po vzor běžců a běžkyň, kteří nehledají jenom výkon, ale hlavně relax a životní pohodu.

Právě tento přístup k pohybu a životu se Marcela snaží předávat i na běžeckých akcích NN Night Run a tisícům běžců, kteří se učí rozběhávat v klubu Prostě běž! „Udělám s lidmi rozcvičku, podělím se o zkušenosti nejen s běháním a předáme si pár tipů kolem stravování, protahování po běhu a zdraví obecně. Hlavně bych chtěla být motivací. Motivací, že můžeme začít běhat kdykoliv, stačí se odhodlat a udělat první krok. Vždy je šance se změnit a je jedno, kolik vám je,“ říká Marcela a díky tomu, že se svým příběhem už několikrát veřejně vystoupila, je jasné, že ho znovu otevře.

Dát se do kupy

Sport ji lákal od malička, v pubertě se ale dostala do kolotoče s bulimií a sen o vrcholovém běhání se začal rozplývat. Když se po deseti letech z nemoci vymotala, říkala si, že na nějaké pořádné výkony ve sportu to po třicítce už stejně nebude. „Naštěstí jsem potkala skvělého kluka, který mi podal pomocnou ruku a pomohl mi, abych se dala do kupy,“ popisuje návrat k běhání. Začala závodit na pětikilometrových trasách a výkony šly nahoru a časy dolů. „Zkoušela jsem různé závody, terény, vzdálenosti a asi ve druhém roce mého běhání se mi zadařil maraton a skončila jsem druhá. Vnitřně jsem postupem času měla sen ještě něco dokázat, ale že bych v třiceti stlačila maraton o 20 minut? Za dva roky?“  Pomohla podpora trenérů, okolí a také sponzoři, mezi nimiž nechybí NN Životní pojišťovna, kteří jí postupně umožnili se profesionalizovat. Za tři roky se dokonce kvalifikovala na olympiádu.

Osobák pod vlajkou NN

S běháním pod vlajkou NN má Marcela spojený také svůj prozatím nejlepší výkon a aktuální osobák 2:28:16, který zaběhla v nizozemském Enschede. Původně si myslela, že nejlepší výkon musí podat na olympiádě v Tokiu. „O olympiádě jsem mluvila jako o vrcholu své cesty. A víte co? Nedopadlo to. Možná to byl samotný výkon v tom závodě, možná tréninky, možná covidová situace, možná moc změn kolem mne, ale prostě to nebylo ono.“ Maraton v Enschede na letišti, organizovaný běžeckým týmem NN, byl naopak TEN závod se vším všudy. „Celé to bylo hrozně v klidu. Šla jsem na start, vypla hlavu, jen běžela. Na hodinky jsem nekoukala. Nevybavuji si ani velkou krizi. Jakmile jsem se dostala na čtyřicátý kilometr, věděla jsem, že mám ještě dost sil, abych mohla zrychlit. Tím se mi podařilo snížit čas od limitu ještě o minutu a 14 vteřin. Byl to tak krásný pocit, vyčerpání a zároveň radost, uspokojení, prostě vše…“

V týmu se to lépe táhne

Když přijde řeč na běhání na NN Night Runech v různých závodních týmech nebo při společných setkáních členů běžeckého klubu Prostě běž!, logicky padne i otázka, jak může být běh týmový sport. Běží přece každý sám. Marcela poprvé jiné běhání než sama za sebe zažila až v Keni, kde se často běhá právě ve skupinách. „Vždy když jsem běžela se skupinou, vybičovala jsem se k lepším časům. Hrozně to nakopává a vy to před ostatními nechcete vzdát. Nebo v jednu chvíli může jeden, pak druhý a střídavě si v tréninku pomůžou. Více se těšíte na ty lidi, až je uvidíte a pokecáte si, zasmějete se. Emoce po tréninku se násobí a jsou intenzivnější. Předáváte si mezi sebou rady, zkušenosti, které ani na internetu nenajdete. A taky se navzájem pochválíte,“ usmívá se rodačka z Klatov, když mluví o prožitcích z týmového běhání.

Shake, nebo kachna?

Jenže ne každý si jako cíl běhání dá zrovna maraton a taky ne každý běhá. Takže, co Marcela radí začátečníkům? Základem je dobrá obuv, klidně o číslo větší, aby noha měla prostor vepředu. „Nevhodná obuv nemusí způsobovat jen puchýře, ale může ovlivňovat i techniku běhu. To se pak dál řetězí do celého těla. Ve finále zjistíte, že bolest zad, která vás dlouho trápí, je ze špatných bot,“ radí Marcela. Pomůže i vzdušné oblečení, elastické, aby neomezovalo v pohybu. Pak už stačí cíl a vytrvalost. A také hledět trochu na stravu. Marcela po náročném tréninku radí dostat do sebe co nejdříve něco pro urychlení regenerace, regenerační drinky, proteinové shaky. Regeneraci nastartují i rychlé cukry. Pokud ale hubnete, pak raději nechte tělo půl hodiny po doběhu pracovat, aby došlo k sacharidovému deficitu. Takže pivo a kachna se šesti asi nejlepší odměna nebude. I když… „Po náročném, dlouhém tréninku a zcela výjimečně bych asi i tu kachnu od maminky zvládla a neměla bych výčitky,“ usmívá se Marcela s tím, že ale pak by ten den už nic neudělala.

Plánovat a relaxovat

Když má člověk k běhu vše potřebné, radí Marcela zpočátku si pohyb plánovat. Mít pro něj pevné místo ve svém programu. Zvlášť první měsíc, než se dostaví výsledky, hodně lidí odradí. Proto se hodí mít na běhání parťáka, který vám nedovolí trénink vynechat. „Když počáteční fázi vydržíte, přijde zaručeně pocit lehkosti, energie, tím pádem i pozitivita, radost, chuť makat dál. Po nějaké době třeba i zjistím, že mám lepší výsledky krve, že už mě nebolí to či ono. Zamilujete si ten aktivní styl,“ popisuje Marcela tak, že máte chuť hned vyběhnout. Ona dovede skutečně motivovat, nejen tím, co jí běh dává a jak jí v životě pomohl z problémů, ale také tím, co přijde po výkonu. Zasloužená relaxace. Vypnout hlavu a nesoustředit se jen na běh a cíle jí pomáhá hlavně příroda nebo zajít na kafe. Případně změna pohybu. „Zacvičím si jógu, i kolo nebo plavání funguje. Relax v sauně. Zajít na kus řeči s kamarády anebo utéct k nějakému příběhu do knihy. Někdy stačí jen hudba, dýchání… Možností je mnoho a liší se podle aktuálního stavu nebo pocitu,“ vysvětluje Marcela a rovnou dodává, že pro ni je ale nakonec nejlepší relaxací cestování. Nebo prostě jen být s přítelem. 

Soustředění v Keni

Cestování je u ní samozřejmě hodně spojeno s během a trénováním. „Pravidelně, každý rok, jezdím do Keni a Livigna. To jsou hlavní tréninkové bloky a mezitím občas s týmem Here To Win vyrážím na soustředění na Mallorcu, ale taky na Lipno nebo do Krkonoš,“ říká Marcela, která se právě v době našeho rozhovoru balila na soustředění do Keni. „Jezdím tam z více důvodů, zejména je to vysoká nadmořská výška, aby došlo k pomnožení červených krvinek. Roli hraje také teplota a klima, které je pro trénink ideální. Navíc tam běhá běžecká špička a motivuje mne,“ popisuje své tréninky v Africe s tím, že změna prostředí pomáhá také koncentraci. Povinnosti a starosti zůstanou doma. V Keni je potom jen běh a klid.

Zdravý pohyb i finance

Proč by podle ní měli lidé více hledět nejen na pohyb, ale celkově na zdravý životní styl a všechno, co k němu patří? „Asi neznám obecný recept, jak začít se zdravým životním stylem. Každý jsme jiný. Každopádně základem je, že člověk musí sám chtít. Není to jenom otázka pohybu a stravy, ale celkového nastavení. Mám kolem sebe mnoho lidí, kteří jsou pozitivně nastavení, veselí, aktivní, vyhledávají pohyb, aktivity venku. Znám mnoho žen, které dělají jógu, a přitom milují kávu, stejně jako já. Takže není to o nějaké řeholi, ale spíš o vyrovnávání a pohodě v životě,“ říká Marcela. Začít s běháním se podle jejích zkušeností dá i z chůze. Pravidelnou procházku postupně měnit v klus, až zjistíte, že jste uběhli celou trasu. Rituál se změní ve sport. „Ze začátku je to o malých, reálných cílech, abych byla schopna jich dosáhnout a tím si posilovat sebevědomí.“ Kromě pravidelného pohybu, zdravé stravy a pozitivního vidění světa pomáhá také nemít obavy o budoucnost díky vyřešenému finančnímu jištění prostřednictvím pojištění, spoření nebo investic. „Zdravé finance jsou něco, kde jsem teď spíš já na začátku běhu. Platím si penzijní spoření, ale určitě by to chtělo nastavit si ho efektivněji. S tím se naopak já obrátím na kolegy z NN Životní pojišťovny. Díky za připomenutí,“ uzavírá Marcela Joglová.

Zajímají vás další příběhy běžců? Najdete je v článku „Obyčejní hrdinové běžci“