Rodina se pomalu proměňuje, ale touha po harmonii a zázemí zůstává

Proč se 15. května slaví Mezinárodní den rodiny? Jeho tradici započalo ustanovení Valného shromáždění OSN v roce 1994. Jak si tento „základ státu“ vede u nás v Česku sledují pravidelně data ve Zprávě o rodině, kterou každé tři roky vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

Autoři v ní shrnují výsledky řady sociologických a ekonomických výzkumů, ze kterých vyplývá, že rodinné poměry se v Česku mění pouze pozvolna. I dnes řešíme hodně podobné základní věci, jako lidé v rodinách na začátku 90. let – bydlení, aktivní otcovství nebo dělbu domácích povinností. 

Nejdřív kostel, potom postel, tak šlo s nadsázkou v minulosti shrnout životní plány mladých, v nichž svatba v naprosté většině předcházela rodičovství. Toto jednoznačné nastavení jsme dle výsledků průzkumu v průběhu let postupně opouštěli a spolu s tím začala narůstat pestrost forem rodinného soužití – narostl počet nesezdaných párů, ale i tzv. patchworkových rodin, kdy do nové rodiny přicházejí i děti z předchozích vztahů. Narostla také tolerance k rozpadu rodin. Přítomnost dětí tuto toleranci sice zmírňuje, přesto o úplnou rodinu ročně přichází přes 20 tisíc dětí. 

Rodina (ať už ji definujeme jakkoli) si ale v české společnosti stále zachovává své pevné místo. Jen už ji dnes více chápeme jako harmonický partnerský vztah a méně jako instituci manželství, jejíž součástí jsou i děti. Rodina poskytuje citové zázemí a je prostředím vzájemné pomoci. Představuje místo pohody a bezpečí, po kterém stále touží většina z nás. 

Tento fakt dokládá i průzkum naší NN pojišťovny a penzijní společnosti, který zahrnoval téměř 12 tisíc respondentů z 11 zemí světa ve věku od 18 do 79 let. V něm 87 % dotázaných Čechů uvedlo, že rodina pro ně představuje zdroj životní radosti. A s postupujícím věkem ji doceňujeme ještě víc. Ve skupině nad 65 let se k tomuto názoru přiklonilo dokonce 96 % respondentů. V mezinárodním srovnání je rodina nejvíc pro Rumuny, Turky a Řeky a nejméně pro Belgičany a Holanďany. 

Finanční zajištění 

Zpráva o rodině se zabývá vedle rodinné politiky a (ne)stability partnerských a rodičovských vztahů i socioekonomickou situací domácností a výší jejich příjmů a výdajů. Co se lze jednoznačně dočíst? Částečné úvazky ani nabídka služeb péče o děti u nás stále nejsou rozšířené v takové míře, jak by si zejména ženy s dětmi v předškolním věku přály, a tak leckdy nezbývá nic jiného, než s potomky zůstat doma a plně se spolehnout na příjem druhého z partnerů bez možnosti tvorby úspor na budoucnost. Nulové rodinné úspory přiznala každá pátá rodina, tři čtvrtiny by byly schopny udržet stávající životní úroveň maximálně půl roku. Situace navíc bývá ještě složitější, pokud jde o rodinu neúplnou. 

I toto potvrzují výsledky našeho průzkumu. Ženy jsou na tom v samoživitelské roli navíc hůře než muži. Zcela zajištěných pro budoucnost se cítí jen 8 % žen a pouze každá pátá v průzkumu uvedla, že by při výpadku příjmů vyžila ze svých úspor déle než rok. Pro srovnání, u mužů to bylo u stejných otázek 11 a 26 %. Důvodem jsou například už zmíněné přestávky v zaměstnání z důvodu mateřství, případně i péče o nesoběstačné členy rodiny včetně seniorů. 

Strašák jménem nesoběstačnost 

Průměrný věk dožití se sice neustále prodlužuje, ale bohužel ne ten prožitý ve zdraví. Je proto smutnou statistikou, že nejméně 1 ze 3 dospělých se do 85 let stane závislým na pomoci druhých. A jako bychom to i podvědomě věděli – nesoběstačnost je dnes v rámci životních rizik strašákem pro 71 % Čechů. Národní rozpočtová rada navíc očekává, že počet lidí, kteří se bez dlouhodobé péče neobejdou, se během příštích 40 let ještě zdvojnásobí. 

A jaký bychom si přáli podzim života prožít? Bez ohledu na to, jak dobře jsme schopni se sami o sebe postarat, přejeme si svůj život dožít spíš v domácím prostření než v domovech s pečovatelskou službou. Splnění tohoto přání však vyžaduje intenzivní zapojení blízkých, nebo vysoké výdaje za domácí péči, na jejichž pokrytí příspěvek od státu většinou nestačí. 

Takovou situaci může pomoci vyřešit pojištění dlouhodobé péče, které jsme s možností daňového odpočtu nabídli klientům jako první pojišťovna na českém trhu a hned od svého startu se těší zájmu klientů. 

Jak pojištění dlouhodobé péče funguje? 

Pokud vám stát v době pojištění přizná těžkou nebo úplnou závislost na péči (tzv. ztráta soběstačnosti III. a IV. stupně), začne vám pojišťovna vyplácet měsíční rentu. A to až do konce života. Nezáleží při tom, jestli budete dál žít u sebe doma, nebo v pečovatelském zařízení. 

Peníze, které vám budou pravidelně chodit, budete moct využít na věci, na které se státní příspěvek nevztahuje nebo na ně zkrátka nestačí: rehabilitace, pobyt v lázních, doprava, léky, výživové doplňky, nadstandardní pomůcky. Nebo třeba i nutná úprava vašeho bytu nebo domu.  

Z pohledu rodiny jde o vítaného pomocníka, který umožní, aby se o nesoběstačného blízcí starali proto, že to opravdu chtějí a dokáží, a ne proto, že to prostě jinak (finančně) nejde. Peníze z měsíční renty plynoucí z pojistného plnění totiž dokáží vynahradit ušlý příjem pečující osoby. 

Pojištění dlouhodobé péče navíc od začátku letošního roku podporuje i stát – pojistník si může odečíst celé pojistné za všechny pojištěné osoby na smlouvy od svého daňového základu, a to až do výše 48 tisíc korun ročně (do této sumy se počítá i životní pojištění, spoření na penzi a další odečitatelné produkty finančního zajištění).  

Jako u každého životního pojištění, i zde platí, že čím dříve si jej pořídíte, tím levnější bude po celou dobu pojištění. U NN Životní pojišťovny aktuálně vychází průměrné pojistné za pojištění dlouhodobé péče na méně než 400 korun. Nestojí to za pokrytí nejobávanějšího životního rizika pro vás i vaše blízké? 

Více informací o zajištění proti riziku nesoběstačnosti najdete na stránce o pojištění dlouhodobé péče NN.