Blog Šárky Sudové: Šťastné a veselé!

Miluju Vánoce. Všechna ta cinkrlata, svíčky, ozdoby, trhy plné dobrot, kýčů a bačkor a dokonce i ten chaos a stres, kterých je všude plno. Vánoce jsou tradice a ty se u nás doma vždycky držely. A hodlám v tom pokračovat i po definitivním opuštění rodného hnízda.

Otázkou zůstává, jak dlouho zvládnu odolávat lákavé rezignaci. Z jasných představ o vlastní rodině mi totiž nějak vypadla varianta, že ji založím s chlapem, který nemá tradice rád. A že když spolu zplodíme syna, který ze mě bude mít snad jenom tu jednu jedinou počáteční buňku, zkomplikuje se moje snažení dvojnásob.

Loňské Vánoce byly pro moje zásady opravdovým zemětřesením. Začalo to synkovým bojkotem mé dlouho plánované výpravy za atmosférou a svařákem. Místo propustky na vánoční trhy jsem vyfasovala vyčítavý pohled od zdeptané tchyně a její načaté platíčko Diazepamu. Když jsem na Štědrý den chystala smrkové větvičky na stůl, pokusil se mi ten svéhlavý malý muž odcizit nůžky. Předem danou prohru si vykompenzoval energickým stržením ubrusu i s větvičkami a svátečním servisem.

Před ublížením na zdraví ho zachránil dosud nezúčastněný otec vyvlečením na procházku do vánice. Než se vrátili, znovu jsem se naladila. „Ses nějak vymódila. To si musim taky brát košili?“ rozladil mě znovu partner ještě ve dveřích. Následovalo vybalování dárků s maličkým. Zvládl jeden a chtěl do hajan, což si obvykle vyžádá přerušení programu tak na půl dne. O půlnoci jsme zasedli k slavnostní večeři. „Co to jeee?“ zařvala moje drahá polovička při pohledu na předkrm a smíchy se zlomila v pase. „Šunkový rolky s křenem,“ odvětila jsem bez emocí. „A co tam dělá to ovoce a šlehačka? To jsou dva chody dohromady?“ ptal se on. „Takhle se to u nás doma dělalo vždycky,“ bránila jsem se už ne tak bez emocí já. Po fiasku s rolkami přišlo letmé oživení mastnou klobásou, aby byla moje kuchařská reputace vzápětí definitivně pohřbena bramborovým salátem. „A ta majonéza, co tam včera byla, šla dneska kam?“ ptal se bezelstně ten mizera z protější židle a opravdu vypadal, že ho otázka proměny našeho salátu tíží.

Všechno to uzavřel prohlášením, že nemá rád Vánoce a šel si sundat tu nemožně škrtící košili.

Letos prubnu novou strategii. Ztlumím svá očekávání na nulu, do ničeho nebudu své blízké tlačit a udělám si to hezký sama pro sebe. Však oni se dřív nebo později přidají.

Hezké Vánoce.