Emoce nejsou slabost

Jestli vám rodiče, kamarádi a všichni ti, co to s vámi mysleli dobře, radili, ať skrýváte emoce, přehodnoťte to.

Lepší a zdravější je své emoce zkoumat, poznávat a pracovat s nimi.

Emoce jsou prostě lidské. Nejsou slabost. Díky nim jsme prošli evolucí jako vítězové. Třeba taková empatie znamená možnost vcítit se do jiné bytosti – bez toho by lidé navzájem byli skutečně na doživotí jen naprostí cizinci. Emoce pomáhají rozumět sobě, tomu, co máme a nemáme rádi, i tomu, co se děje kolem nás, orientovat se ve světě a také se rozhodovat.

Rozhodnutí díky emocím

Na to, že emoce hrají významnou roli v rozhodování, přišel neurovědec Antonio Damasio. Zkoumal lidi, kteří utrpěli nějaké poškození mozku v místech, kde sídlí emoce. Nejen že nedokázali vnímat emoce, ale ani se nedovedli rozhodnout. A žít svůj život plnohodnotně bez rozhodování je prakticky nemožné.

Lidé také někdy žijí v iluzi, že rozum a emoce se dají oddělit. Čistě racionální rozhodnutí je ale spíš mýtus – takový med, který vám kolem pusy namažou ti, co chtějí vypadat superprofi a megacool. I to ukázal průzkum mozku. Emoce jsou spojené s vývojově starší částí mozku než racionální myšlení a do rozhodování běžně a významně zasahují. Racionalita a emoce spíš spolupracují.

Podle vědců navíc dokonce platí, že čím důležitější je rozhodnutí, které musí člověk udělat, tím víc hrají emoce prim. Podle psychologa Daniela Golemana pomáhají emoce lidem zvládat i ty situace, které jsou příliš významné na to, aby je vyřešil jenom intelekt.

Není radost jako radost

Není to ale samozřejmě tak, že emoce každý prožívá stejně. Na stejnou situaci budou dva lidé klidně reagovat odlišně nebo se jejich emoce budou minimálně lišit v intenzitě či trvání. A různě intenzivně emoce ovlivní i fyziologické reakce, se kterými jsou propojené. Zdaleka ne každému se budou hrůzou klepat nohy a jen někdo se, s trochou nadsázky, radostí počůrá.

Hněv, který motivuje

Zapomeňte taky na škatulkování na špatné a dobré emoce. „Dobré“ a „špatné“ jsou jen nálepky, které emocím dáváme. (Když už, dobré nebo špatné může být spíš chování, které emoce vyvolají.) I strach, hněv nebo smutek mohou sehrát pozitivní roli – nemáš strach, řídíš jako blázen a je malér na světě.

Strach nebo hněv můžou taky přinést potřebnou energii a motivaci, která vám umožní pohnout se z místa, kde trčíte už roky. Podle psychologa Milana Nakonečného jsou „emoce a motivace v podstatě dvě stránky téhož funkčního komplexu“.

Nakažlivé jako chřipka

Na co ale naopak nezapomeňte, je fakt, že jsou emoce nakažlivé. A šíří se od vás na ostatní lidi. Stejně tak se vy můžete nakazit emocí někoho jiného. Třeba přijdete otrávení na školení a za chvíli se pod vlivem lektora smějete.

Navíc právě emoční klima si s každým člověkem v paměti spojíte spolehlivěji než třeba informace, které vám řekl. „Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se u toho díky vám cítili,“ řekla dokonce Maya Angelou, americká básnířka, spisovatelka, producentka a aktivistka.