Focení v dunách? To je nádherná hra světel a stínů

Rallye Dakar je nejtěžší závod pro off-road vozidla a motocykly na světě. Ti, kdo Dakar absolvovali, jej považují za životní zážitek.

Už podeváté se letos na trasu vypravil i fotograf Marian Chytka se svým týmem. V Saúdské Arábii pořídili na sto tisíc snímků a fotili i vítěze čtyř kategorií Dakaru.

Čím je pro vás Dakar výjimečný?

Je to moje srdeční záležitost. Během roku fotím 50 závodů po celém světě, jsem deset měsíců na cestách. Dakar je především dobrodružství, překonávání překážek, kdy si opravdu člověk sáhne na dno. I kvůli tomu se tam moc rád vracím.

Kdy jste tam byl poprvé?

V roce 2010, kdy jsem tam byl jako doprovod s týmem, se kterým jel můj brácha Viktor. O tři roky později jsem tam byl pracovně. To už jsem během roku fotil moto sporty, a tedy i týmy, které pak jely na Dakar. Takže jsem měl dost klientů. Letos jich bylo 55. Mezi nimi například i dvojnásobný mistr světa F1 Fernando Alonso, s nímž byla spolupráce příjemná.

Bylo v Saúdské Arábii zajímavější focení než loni v Jižní Americe?

Byla to hlavně změna, zase něco nového. Na trase byly kaňony, skály… Také obrovské i menší duny, které mají své kouzlo, zvlášť po ránu, kdy vychází slunce. Je to nádherná hra světel a stínů, zvláštní struktura písku. Také jsme měli letos lepší dostupnost signálu, takže posílání fotek z trati bylo snazší. Na některé úseky etap si ale závodníci stěžovali. Nebyly náročné, dlouhé kilometry se jelo po nudné rovině, což při velké rychlosti přineslo i dost pádů.

Kdy jste se začal se svým týmem připravovat na Dakar?

V říjnu jsme auto, které používáme jen pro Dakar, dopravili do Marseille a odtud lodí do Saúdské Arábie. Už v přístavu ho kontrolovali, jestli má bezpečnostní prvky, například čtyřbodové pásy nebo bezpečnostní rám, který je i v závodních autech. Pak jsme si ještě v Saúdské Arábii pronajali jedno auto. V něm jezdili kolegové, kteří fotili zázemí závodu, bivaky, start, cíl a také portréty. Naše auto, které jsme si přivezli z Česka, se nám ale brzy porouchalo kvůli palivovému čerpadlu. Náhradní díly jsme nesehnali, protože v Saúdské Arábii nemají dieselová auta. Organizátoři nám ale nakonec pomohli a místa zajistili ve svých vozech.

Jak jste se dozvídali o trase, kudy pojedou závodníci a kde je můžete vyfotit?

Těch informací moc nebylo. Organizátoři se samozřejmě obávají, aby se tyhle zprávy nedostaly k závodníkům. Takže den před etapou jsme dostali GPS bod, který byl blízko trati. Na ten jsme mohli přes noc dojet. Přibližně jsme také věděli, jak daleko budou od něj konkrétní čtyři body, kudy závodníci pojedou. Například, že to bude půl hodina cesty, že tam budou skály… Vše nám ale upřesnili až ráno mezi 5. a 6. hodinou a my se pak na místa přesunuli.

Tam musela být spousta fotoreportérů.

Na místě bylo tak 10 až 15 aut, v každém po třech až čtyřech reportérech. Velké agentury využívají i helikoptéry, které tam vysadí fotografy. Někdy se tam připletlo i pár turistů. Bylo to opravdu složité, každý chce tu nejlepší fotku. Navíc letos jsem nebral dron, protože organizátoři ho nedoporučili. Měl jsem čtyři foťáky, šest objektivů a nafotili jsme během Dakaru kolem sto tisíc fotek. Každý den jsme je editovali a posílali klientovi ty nejlepší.

Která z pěti kategorií je na Dakaru podle vás nejnebezpečnější?

Je to určitě jízda na motorkách. Letos zemřeli dva jezdci. Mezi nimi i portugalský motocyklista Paulo Goncalves. To mě hodně zasáhlo, velmi dobře jsme se znali. Fotil jsem ho 7 let. Je zajímavé, že mezi motorkáři bývá i hodně žen. Mají určitě můj obdiv. K absolutní špičce patří Španělka Laia Sanz, jež dokonce konkuruje TOP motorkářům.

Může se něco focení na Dakaru vyrovnat?

Myslím, že ne. Loni jsem například fotil závody formule 1 v Monaku a v Belgii, což byla velmi zajímavá zkušenost a rád si to zopakuji. Neumím si ale představit, že bych fotil celý seriál. Líbí se mi během focení zakomponovat přírodu, krajinu. Dakar je v tomto směru opravdu jedinečný.