Fotbal přeje Francii, štěstí zase Česku

Francouzi sice letos vyhráli fotbalové mistrovství světa, ale v žebříčku štěstí jsme je strčili do kapsy.

Jsme totiž celkem šťastní a docela spokojení. Alespoň podle průzkumů. A jak nás vidí cizinci?

Podle Světové zprávy o štěstí, kterou letos vydala Organizace spojených národů, jsou Češi v žebříčku štěstí na 21. místě ze 156 zemí světa. Sice zaostáváme za premianty, jako je Finsko, Norsko, Dánsko, Island, Švýcarsko, Holandsko nebo Kanada, ale vykazujeme, co se štěstí týče, vzrůstající tendenci. Navíc jsme hravě trumfli právě Francii a Chorvatsko, takže alespoň za to se můžeme poplácat po zádech, když už ne za fotbal samotný.

V obsáhlém materiálu Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017 od Ladislava Rabušice a Beatrice-Eleny Chromkové Manea z Masarykovy Univerzity v Brně se 18 procent lidí označilo za velmi šťastné a 72 procent za celkem šťastné. O něco víc „velmi šťastné“ jsou ženy oproti mužům, mladší oproti starším, vysokoškoláci oproti lidem se středoškolským vzděláním, vyučením nebo základním vzděláním, lidé z větších měst a Moraváci oproti Čechům i Pražákům.

Čím mladší, tím spokojenější

Dvě třetiny české populace, 66 procent přesně, jsou také spokojeny se svým životem. Alespoň v průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR z března letošního roku.

Podle výzkumníků, kteří spokojenost zkoumají už léta opakovaně, se přitom spokojenost se životem od května 2013 zvyšovala, ale vloni se nárůst zastavil. Takže zbývajících 34 ze sta se prostě ke spokojenosti ne a neposouvá. Asi nepřekvapí, že podle průzkumu spokojenost roste zase s klesajícím věkem respondentů, s jejich vyšším vzděláním a s tím, když lidé lépe hodnotí životní úroveň své domácnosti.

Neveselí a odměření

Když se podíváme z druhé strany, jak nás vidí cizinci? Lidé, kteří s nimi v Česku pracují, tvrdí, že někomu se zdáme chladní, odměření a beze smyslu pro humor. Pak přijdou jiní a říkají o nás pravý opak. Tak si vyberte.

„Jsme chudí a pevně spjatí s půdou a krajinou. Jsme neveselí a máme sklon k melancholii. Jsme neiniciativní, zaostalí a nekosmopolitní.“ Tak shrnul Milan Vodička pro idnes.cz průzkum, který si o Češích nechalo udělat Ministerstvo zahraničí v Japonsku, USA, Británii, Francii, Německu, Rakousku a Švédsku.

Ale neděste se, naštěstí to bylo už v roce 2005, a dokonce se tehdy uvažovalo o tom, že je to i tím, jak sami sebe na propagačních videích prodáváme. A to se od tehdejších malebných krajinek a milých městeček mezi poli přeci jen trochu posunulo.

… nebo pohostinní smíšci?

Mariusz Szczygieł, Polák, který o Češích napsal knihu Gottland, nás vidí mnohem pozitivněji. Jako lidi, co mají radost ze života. „Čech dokáže najít rovnováhu a klid. Polák je pořád v napětí. Neumíme si užívat života,“ popsal v rozhovoru pro MF Dnes a ocenil i český styl humoru. Protože máme schopnost odstupu, umíme se smát sami sobě.

Sympatičtí jsme i Japoncům, a to nejen proto, že jako oni doma nechodíme v botách z ulice. Ale co třeba Němci? Pro ty jsme turisticky zajímavá a pohostinná země. Němci na východě si častěji myslí, že jsme moderní země, než ti na západě, a taky si nás víc spojují s pohostinností a turismem. Alespoň podle srovnávacího průzkumu, který vloni zveřejnil STEM a uskutečnil ho spolu s německým Institutem pro demoskopii Allensbach.

Není to tedy nakonec celé tak strašné. Až jednoho napadá, že to soustavné remcání všude kolem je možná spíš národní sport. Nebo nějaký zvláštní optický klam? Podle dánského odborníka na štěstí Meika Wikinga, který dal při své návštěvě Česka rozhovor Lidovkám.cz, je to mnohem jednodušší. Stížnosti jsou zkrátka lidské hobby. A můžeme být klidní, neplatí to zdaleka jenom v Česku.