Holínky: od Napoleona do zákopů

Holínky se prapůvodně neobjevovaly na nohou sedláků a dalších fyzicky pracujících, ale na vznešených nožkách aristokratů.

Holiny, holínky nebo anglicky Wellington boots čili wellies. Víte, proč nesou toto jméno a jaký je příběh bot, které dnes považujeme za striktně funkční a pracovní — které ale bývaly módním doplňkem i symbolem statusu? (Tím prvním jsou dnes už zas…)

Využívání žoldnéřů je staré jako válečnictví samo a ani Britové se nerozpakovali námezdní vojáky najímat, bylo-li to levné a ku prospěchu. Třeba za americké války za nezávislost poslali Britové na třicet tisíc německých žoldnéřů do bojů proti americkým patriotům. Šlo přitom o celou čtvrtinu všech jednotek vyslaných do Ameriky. Většina z vojáků pocházela z Hesensko-Kasselského lankrabství (německý stát, který existoval od roku 1567 do roku 1866) a bojovat s kolonisty dorazili kompletně vybaveni: v uniformách, se zbraněmi i oficíry. Byla to výhodná zápůjčka. Jedním z prvků jejich výbavy byly charakteristické boty s nízkým podpatkem, úzkou špičkou, vysoké až ke kolenům a ozdobené střapci. Skvěle padly do třmenů, takže si hessenské boty oblíbili nejen vojáci, ale i vyšší třída civilistů, která je používala při vyjížďkách a na lovech.

Mimochodem, asi pět tisíc hessenských žoldáků po bojích v Americe zůstalo a usadilo se tam a taky v Kanadě. Z jejich vojenských bot se následně zřejmě vyvinulo typické kovbojské obutí.

Wellingtonovy boty

Vysoké jezdecké boty si obzvlášť oblíbil Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu. Tento irský protestant nejvíc proslul tím, že v roce 1815 porazil v bitvě u Waterloo Napoleona. Byl i důležitou postavou v kolonizování Indie a bojoval proti Francouzům ve Španělské válce za nezávislost. Na začátku devatenáctého století požádal svého ševce George Hobyho ze St James’s Street v Londýně (v této oblasti se dodnes šijí luxusní boty na míru), aby hessenské boty upravil. Ten odstranil ozdoby, udělal přiléhavější střih a vyrobil je z měkké teletiny pro větší pohodlí. Díky nízkému podpatku byly boty ideální k jízdě na koni, byly ale taky dostatečně společenské pro formálnější nošení.

Pro boty se rychle vžilo označení Wellington boots — velmi podobnou obuv dodnes najdeme třeba na nohou Královské kavalerie.

Pro své jezdce nechal Wellington botu ještě vylepšit, aby vrchní část sahala až nad kolena a tuto zranitelnou část lépe chránila. Standardní nižší verzi si brzy oblíbili gentlemani — pro jízdu i volný čas. Nosili je i dandyové, což byli muži střední třídy, kteří napodobovali oblékání a chování aristokracie. Boty zůstaly na výsluní až do padesátých let předminulého století, kdy je v každodenním životě vytlačily kotníkové kožené boty. Dál je používali důstojníci Britské armády, na jejichž nohou se dostaly do krymské nebo do první světové války.

Guma jde do boje

“Kde je ale ta guma?” ptáte se nejspíš. Na scénu vstupuje další známé jméno — Charles Goodyear, americký chemik fascinovaný přírodním latexem. Když v roce 1852 přišel na vulkanizační proces, díky kterému se z křehkých latexových výrobků staly pružné a pevné věci pryžové, bylo zaděláno i na gumáky neboli holínky gumové. Ve stejném roce se Goodyear setkal s angloamerickým průmyslníkem Hiramem Hutchinsonem, kterého materiál zaujal natolik, že od Goodyeara koupil patent k použití gumy na výrobu obuvi. Přesunul se do Francie, kde viděl obrovský obchodní potenciál — devadesát procent zemědělců tam nosilo dřeváky. Vyvinul pro ně vodotěsné boty uvnitř potažené látkou a byl to okamžitý trhák: v roce 1857 se v jeho továrně ručně vyrobilo čtrnáct tisíc párů holínek denně!

Nové gumové boty se vrátily do Anglie na začátku první světové války. Armáda zadala společnosti North British Rubber Company (dnešní Hunter Boot) výrobu obuvi pro své jednotky. Do konce války vzniklo přes dva miliony holínek, které řadu vojáků ochránily před obávanou „zákopovou nohou“ — dlouhé stání ve vlhku a chladu mělo za následek otoky, poškození nervů a odumírání tkáně, což zhusta vedlo k amputacím.

S koncem konfliktu si vojáci holínky brali s sebou domů a tyto velice praktické boty si brzy našly oblibu mezi farmáři, zahradníky, dětmi… prostě všude. A ani ne o sto let později k dlouhému výčtu použití můžeme přidat třeba hudební festivaly nebo přehlídková mola — různobarevné holínky jsou totiž dnes často zajímavým, ceněným a patřičně drahým módním doplňkem.