Kokořínsko uklidní před začátkem školního roku

Jestli hledáte místo, kde alespoň na chvíli uniknete před civilizací, Kokořínsko může být volbou číslo jedna.

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko ve středních Čechách je nezvykle malebná. Všude, kam se podíváte, samé atraktivní pískovcové skály, pro zatvrzelé romantiky tu mají půvabná jezírka a ani nostalgická lidová architektura nechybí. Jdete si pískovým chodníčkem, vdechujete vůni borovic. Takový zemský ráj to napohled, který může na konci prázdnin uklidnit nervy pocuchané blížícím se školním rokem. Co si naordinovat v rámci kokořínské terapie? 

Po stopách pana Cinibulka

Esencí Kokořínska je Cinibulkova naučná stezka. Pan Cinibulk byl učitel, vlastenec a hlavně velký propagátor turistiky na Kokořínsku. Stezka začíná u Městských lázní v příjemně ospalém městečku Mšeno (pečou tu super chleba) a po devíti kilometrech se tam i vrací. Vede podél skal i mezi nimi, hlubokými zalesněnými doly a řádně otestuje také vaši fyzičku. Nejzajímavější částí stezky je bezpochyby skalní bludiště. V jednom místě je nutné vylézt asi pět metrů po skále za pomoci řetězů. Bludiště je taková zábava pro celou rodinu, budete vylézat, prolézat, schovávat se ostatním.

Když si čerti vaří houby

Ze stezky si můžete udělat malou odbočku a jít se mrknout na Mšenské pokličky, bizarní pískovcové útvary připomínající přerostlé houby. Tuto přírodní atrakci najdete nad Kokořínským dolem mezi osadou Vojtěchov a samotou Hlučov. Dalším zajímavým výtvorem z pískovce jsou Čertovy hlavy u Liběchova. Nejde ovšem o dílo přírody, ale lidské ruky. Dvě obří hlavy vysoké až devět metrů vysekal do skály v polovině 19. století romantický sochař Václav Levý. V našich poměrech unikátní umělecké dílo.

Kde se Máchovi zjevil rok 2006...

K romantické krajině patří pochopitelně hrady. Malebný Kokořín se na pískovcové skále uprostřed lesů vypíná už pěkných pár staletí, ale na jeho aktuální tvář se návštěvníci nedívají tak dlouho. Chátrající ruina prošla liftingem až začátkem dvacátého století. Oblíbil si ho i básník Karel Hynek Mácha, který na něm údajně sepsal svůj jediný dokončený román Cikáni.

O tom, že na hradě Houska je vchod do pekla, ví v republice už asi každý. Hradní píár funguje v tomto směru bezchybně. Méně známá je tato historka: Milovník hradů Mácha nevynechal na svých toulkách ani Housku, kde ho prý ve vidině navštívila mladá dívka a ukázala mu budoucnost. Konkrétně rok 2006, jak si básník poznamenal. Zjevenou skříňku s pohyblivými obrázky dnes někteří mudrlanti interpretují jako digitální kameru a příšery se svítícíma očima jsou zase autobusy vozící turisty ke hradu. Věřte nevěřte. Ale podívat se tam klidně běžte, možná se dozvíte, co bude za sto let.