Mámo, nenadávej na školu

Jak se u nás začne mluvit o školství, hned se cituje Komenský. Prej škola hrou.

Ale povedlo se nám od jeho časů udělat něco pro to, aby ty nebohý děcka škola fakt bavila?

Jestli chcete, aby vaše děti škola bavila, chce to vlastně jen pár věcí. Škola by měla mít příjemnou atmosféru. Jeden prima fyzikář nebo dějepisář to nevytrhne. Ve škole by se mělo konat dost akcí a aktivit, které děti vtáhnou do společně tráveného času, a bude jim tak ve škole a se školou (a klidně i za školou) dobře. Ale hlavně – neříkejte jim, že škola je na nic a že učitel tomu vašemu malému domácímu géniovi nerozumí, zasedl si na něj, nechápe ho.

Nařizuj, ale vysvětluj

Komenský, marná sláva, o vzdělávání věděl svoje. Třeba říkal, že „kdykoli se do výuky přimísí všeliké nařizování, mysl naše se odvrací“. Jde to ale bez příkazů, nebo je třeba občas houknout, dát úkoly a vyžadovat jejich plnění?

Lukáš Lis ze Základní školy Soběslav třeba říká, že někdy holt dát nějaký ten povel musí. „Ale vždycky žákům vysvětlím, proč jim něco nařizuju a proč trvám na splnění úkolu,“ dodává a to, že na férová pravidla děti slyší, potvrzuje i fakt, že ho jeho žáci před několika lety nominovali do soutěže Zlatý Ámos o nejlepšího učitele. Mimochodem, vyhrál.

Jeho slovům nedávno v Českém rozhlase přitakal i další Zlatý Ámos, Jaroslav Reichl, učitel Střední průmyslové školy sdělovací techniky v Praze: „Sice jsem někdy přísný, ale co jsem řekl, to platilo, nikdy děti nepodvedu. A ony to pak ocení a jsou rády, že jsem fér a že jsou jasná pravidla a že se se mnou dá domluvit.“ Ano, nejasná pravidla, podrazy a lži, to není specialita dětí, v tom jsou machři hlavně dospělí.

Stejné to je ostatně s hodnocením – pět stupňů je dost málo a ze slovního hodnocení není vždy jasné, jak si potomek stojí. A tak je nejlepší dát známku, a pokud to jde, ji okomentovat.

Pojistky se vyrazí takhle!

Další aspekt, díky kterému se budou děti těšit do školy, je ta slavná Ámosova hra. Když to jde, nevysvětluj, ale ukaž. Učitel fyziky, který demonstruje odstředivou sílu tím, že se roztočí sám na židli, až slítne, má jistě víc plusových bodů než suchar se vzorečky. Nebo co takový zkrat, nerozumíte, jak to funguje, fajn, jdeme celé škole vyhodit pojistky.

Ne vždycky to jde, ale kde se dá učivo rovnou demonstrovat, vyzkoušet, tam je to pro žáky vždy lákavější. Ale tak to chce s rozumem. U výuky angličtiny může být tím zážitkem, pro který caparty výuka chytne a nepustí, výlet do Anglie. U chemie pokusy atd. Ale ne vždy to jde – jakmile matematika, chemie, biologie, fyzika dorazí k abstrakci jako jsou třeba atomy, moc pokusů už žáky nečeká, ale to se nedá nic dělat. Není každý den posvícení.

Učitel dítě nevychová

V neposlední řadě je podstatná spolupráce s rodiči. Ti si musí hlavně uvědomit, že škola horko těžko dotáhne to, co se zanedbalo doma. Učitel vaše dítě nevychová. To je na vás. A taky moc dítěti nepomůžete, když mu doma pěkně vysvětlíte, že učitelé jsou banda hlupáků a škola že není důležitá. „Rodiče by nemuseli nutně srážet autoritu školy. Naše snaha je na nic, když se pak dítě doma dozví, že učitel se nemusí poslouchat, když něco chce. Nejde všechno házet na školu,“ říká Jaroslav Reichl.