Na harfu zní skvěle klasika, jazz, blues i folk

O harfě se říká, že je královský nástroj.

Okouzlila i Barboru Plachou, která patří mezi významné české sólové harfistky mladé generace. Studovala v Praze, Bruselu a Norsku. Přeje si, aby se krásný zvuk harfy z koncertních pódií neztratil. Barbora se proto věnuje nejenom klasice, ale i vícežánrovým projektům.

Na harfu jste začala hrát až ve 12 letech. Nebylo to příliš pozdě?

Z dnešního pohledu je to pozdě, protože dnes už děti začínají hrát třeba v pěti letech. Díky tomu, že jsem si šla za svým snem, jsem ale vše dohnala. Můj vztah k harfě byla láska na první pohled a na celý život. Získala si mě jak svojí krásou, tak především svým zvukem.

Musí mít člověk nějaké předpoklady pro hru na harfu?

Důležitá je muzikalita, smysl pro rytmus, píle, hbité prsty a láska k hudbě. Jsou to podobné předpoklady jako třeba u hry na klavír. Jsem proto ráda za své žáky, které učím v Česku i v Norsku, že přesně tyhle dispozice mají. 

Ve které době zažívala harfa zlaté časy a jak je tomu dnes?

Zlaté časy harfy byly určitě v Evropě v 18. století. Hrávali na ni převážně muži, ale i dámy vyšší společnosti. Jednou z nich byla třeba samotná Marie Antoinetta. Dnes se harfa vrací díky vysoké úrovni hráčů opět na koncertní pódia. Krásně například ladí s violoncellem, houslemi, flétnou nebo klarinetem.

Dá se s harfou připravit i nějaká hudební show?

V tomhle směru je například naprosto skvělá americká harfistka Deborah Henson-Conant, která vystupuje i v Evropě. Na těle má připevněnou malou háčkovou elektroakustickou harfu a dělá s ní opravdu velkou show. Zpívá, hraje, povídá si s publikem a má úspěch.

Harfa má 47 strun a 7 pedálů. Hra vypadá složitě. Jak učíte malé děti?

Hra na harfu není jednoduchá, je velmi komplexní. Je třeba zapojit hlavu, ruce a nohy. Děti hrají na háčkové harfy bez pedálů. Takže ze začátku je jejich hlavní náplní orientace na strunách. Dětem vyprávím, jaké harfy byly, jaké měly využití. Vyprávím jim o hudbě a skladatelích. Je důležité znát historický kontext toho, co právě hrají. Děti jsou velmi bystré, už po dvou hodinách jsou schopny zahrát svoji oblíbenou skladbu.

Jak cvičí doma? Ne každý si může dovolit koupit harfu.

Moji žáci doma harfu mají, někdo novou, někdo z druhé ruky. Harfa není levná záležitost, ty nové háčkové se pohybují okolo 70 000,- Kč. Pokud se ale žáci snaží, rodiče je většinou podpoří, protože hra na harfu těší celou rodinu.

Kolik harf máte vy?

Mám moderní pedálovou harfu, modrou harfu na jazz a blues a jednozářezovou harfu na hudbu pozdního baroka a klasicismu. Na harfu zní skvěle nejen klasika, ale také jazz, blues, folk, improvizace či pop. Nejlepší je vždy hrát na svoji harfu. Kvůli náročnosti přepravy mi ale někdy pořadatelé poskytnou harfu přímo na místě, se kterou se pak musím samozřejmě sladit.

Se souborem Salome vystupujete s pásmem písní Karla Kryla pro zpěv, harfu, klarinet a kytaru. Čím oslovuje publikum právě tato hudba?

Písničky Karla Kryla oslovují hlavně svým sdělením, které je stále velmi aktuální, a také svými melodiemi. Je to hudba, která přináší hodně emocí. To zažíváme pravidelně na našich koncertech.

Vydala jste nové CD s kompozicemi českých klasicistních skladatelů J. K. Krumpholtze a J. L. Dusíka. Čím je harfa, na kterou na této nahrávce hrajete, unikátní?

Je to velmi vzácná harfa, podobných jich je v hratelném stavu na světě jen velmi málo. Pochází z roku 1779 a nacházela se na dvoře Marie Antoinetty. Jsem vděčná, že tato zrestaurovaná harfa je právě u mě a já s ní mohu interpretovat díla českých skladatelů 18. století. Vzala jsem si to za takové osobní poslání. Protože je to hudba, která ve mně velmi rezonuje, a ráda bych ji posílala dál k posluchačům.

Máte sen, s kým nebo kde vystupovat?

Hrála jsem belgickému i norskému králi, vystupovala například s Georgem Michaelem, s houslistou Václavem Hudečkem, jazzovým kytaristou Davidem Dorůžkou a dalšími. Harfa mi přinesla opravdu hodně setkání i zážitků. Mým největším snem je vystupovat pro ty, jimž krása harfy a hudby pozvedne ducha a potěší je.