Nastartujte motivaci – svůj vnitřní motor

Bez vnitřní motivace je těžké se v práci a životě dlouhodobě obejít.

Motivace je vnitřní motor, který vás vede kupředu. A pomáhá vám odlišovat podstatné od nepodstatného, určovat priority.

Vnitřní motivace zafunguje, když se vám zrovna nedaří, ve dnech, kdy jste s náladou na štíru a nejste ve své kůži. Je to zdroj odpovědí, když pochybujete, jestli právě ta činnost, které se věnujete, vaše práce nebo projekt, na kterém pracujete, dávají smysl. Znalost osobní vnitřní motivace je cenná deviza. Je potřeba ji nejen objevit, ale také se o ni starat a poctivě ji krmit.

Možná namítnete, že vnější motivace stačí – vydělané peníze, lepší bydlení, exotická dovolená, nové šaty, motorka, dosaďte si podle svého. Taková motivace je ale jen dočasná, dokud si přání nesplníte a odměna nezevšední. Pak chcete něco jiného. S takovou motivací to také nedopadne valně, když nic z toho neklapne. Její opačnou stránkou je zklamání, smutek i závist namířená na ty, kdo mají to, co vy ne. Vnější motivace příliš závisí na okolnostech, a to i na těch, co ani nemůžete ovlivnit. Co když exotickou dovolenou pokazí hurikán a ideální pozemek na dům snů vám někdo vyfoukne před nosem?

O co vám jde?

Ponořte se hlouběji do sebe a uvažujte upřímně, co vás spolehlivě ráno dostane z postele. Co je to teď, co to bylo v minulosti, když jste cítili, že vaše motivace se pohybuje na horních příčkách pomyslného žebříčku, a co by to mohlo být výhledově. „O co se snažíme? Kam směřujeme? Co má pro nás cenu a význam? V co věříme? Oč nám v životě jde?“ To jsou otázky, které je možné si klást, jak je vyjmenovává psycholožka Alena Slezáčková v knize Průvodce pozitivní psychologií.

Motivaci berte jako svého druhu vaši pozitivní vnitřní zpětnou vazbu, která přichází ke slovu, když vnímáte, že právě tahle práce nebo činnost je pro vás přesně to pravé ořechové. Přináší vám uspokojení, radost z toho, co se povedlo, chuť pokračovat dál, i když se něco nepodaří, přesně víte, proč tohle děláte a proč to chcete dělat dál. Vybavte si situaci, která u vás takto zafungovala, a zkuste si ji popsat a rozebrat do nejmenších detailů, aby se ukázal její princip.

Cesta není cíl

I když se často říká, že cesta je cíl, marná sláva, mít své jasně formulované cíle není ve vztahu k motivaci k zahození. Vypovídá o tom i to, jak se motivace definuje. Beru si na pomoc Wikipedii: „Motivace je vnitřní nebo vnější faktor nebo soubor faktorů vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle.“

I v tematických studiích se ukazuje, že ten, kdo má formulované a zapsané své cíle, má větší šanci, že jich také dosáhne. Cíl ukazuje směr, kudy se vydat, když vám nestačí jen hodiny bloudit po lese. I cestou k cíli toho hodně objevíte, v reálu to nebývá cesta lineární z bodu A do bodu B, ale má hodně odboček a prostor pro dobrodružství.

I netradiční zdroje motivace

Také emoce, které vnímáme v prvním plánu negativně, mohou být pro znovuobjevení motivace důležité. Naštvat se na otravnou práci může být první krok ke změně. „Hněv energetizuje. Ve chvílích hněvu proto býváme schopni okamžitých činů. Když se pořádně rozčílíme, pociťujeme napětí a jsme připraveni k akci. Máme motivaci udělat něco pro to, abychom změnili situaci,“ píše švýcarská psycholožka a filozofka Verena Kastová ve své knize Hněv a jeho smysl – Podněty k seberozvoji (Portál 2010). Nechce tím říct, že máme dávat volný průchod ničivému hněvu. Poukazuje naopak na to, že i negativní emoci lze využít pro pozitivní obrat v životě. Třeba právě k hledání pozitivní vnitřní motivace.

A nezapomeňte, že ačkoliv je vnitřní motivace trvanlivější, i ona se může měnit v čase. Jestli vás ve dvaceti motivovalo něco úplně jiného než ve čtyřiceti nebo padesáti, je to v pořádku. Jen je třeba vědět, co to právě v aktuálním životním období je. To si hýčkat a nenechat uniknout.