Práce není smyslem života. Tak ji berte s nadhledem

Jste od rána do noci v rachotě? Nebo i trochu žijete?

Kolem sice zuří blahobyt, ale cenou je extrémní tlak na výkon. Je toho na nás v práci prostě moc. Pokud jste ochotni přiznat si, že tak to dál nejde, čtěte klidně dál.

Máte chuť na trochu pracovního záškodnictví, které vám uleví, a přitom nikdo nic nepozná? Začněte tím vůbec nejhorším. Psaní e-mailů a odpovídání na ně je novodobý mor. Ruku nahoru, pokud ráno otevíráte e-mailovou schránku se sevřeným žaludkem, kolik toho zase dorazilo.

Elektronická komunikace brání koncentraci a zdržuje od práce. Nebo je podle vás normální přijmout nebo odeslat denně sto elektronických zpráv? E-mailová realita mnoha zaměstnanců je přitom ještě mnohem tristnější.

Na odpověď není každý zvědavý

Prozradíme vám malé, ale dost důležité tajemství. Ne každý, kdo vám píše, nutně čeká, že mu odpovíte. Nejspíš se i zaraduje, když žádnou odpověď nedostane, protože pak nebude muset nic řešit. Ono se to nějak udělá samo, a pokud ne, udělá to někdo jiný nebo se na to zapomene. Hlavně buďte v klidu.

A když je odpověď nutná, máte snad v pracovní smlouvě, že to musíte udělat okamžitě? V sobotu ve tři čtvrtě na dvě v noci? Tuto milou praxi, psát zprávy v nelidské noční hodiny, mají čeští šéfové ve zvláštní oblibě. Když pak v pondělí ráno zjistíte, že jste jako jediní z kanclu obratem neodpověděli, namísto pocitů těžkého provinění si spíš poblahopřejte. Ještě jste normální.

Dvě, nebo čtyři hodiny?

Slavná motivační kniha sice říká, že pracovní týden můžete bez větší námahy smrsknout na pouhé čtyři hodiny týdně, to je ale samozřejmě hloupost. Přesto máte do velké míry ve svých rukou, jak dlouho budete pracovat.

Jedno z mála fungujících pravidel časového managementu říká, že pokud si na konkrétní práci vyčleníte dvě hodiny, zabere vám dvě hodiny. Pokud čtyři, tak čtyři. A kvalita bude velmi porovnatelná, ne-li úplně stejná.

Buďte jenom dost dobrý

Světem se ženou pozitivní trendy. Prý stačí být ve všem jen dost dobrý, dokonalost je na škodu, dokonce podezřelá. Cení se ten, kdo si v práci nehraje na supermana, ale je nad věcí. Tyto zdravé fenomény ovšem zatím českou kotlinu pěkným obloukem míjí. Naděje do budoucna vkládáme zejména do mladé generace, pro kterou je představa, že by měli dřít jako jejich rodiče, snad ještě horší než to, že k večeři neseženou čerstvé avokádo.

V této chvíli to zní sice velmi nepravděpodobně, ale už za několik let bude dost věcí jinak. Současné pekelné pracovní tempo zůstane ošklivou vzpomínkou na kolektivní šílenství. Tak nohy na stůl a v klidu si na to počkejte. Nebo můžete začít rovnou trénovat. Jen tak cvičně dnes nikomu neodpovězte na e-mail. Nebo jenom na ty nejnutnější.