Proč rychle, když to jde pomalu?

„Na dovolenou se vláčím s notebookem a místo odpočinku zažívám víc stresu než v rachotě. Rodina se mnou nemluví, věci do kufru sypu těsně před odjezdem a telefon vypínám jako poslední po třetím letuščině varování. Divíš se, že se na dovolenou netěším, i když v práci jedu jak fretka, a vlastně ani netuším proč?“

Jsou vám takové řeči povědomé a už vás to štve? Pak to zkuste trochu jinak. Pomalu.

Začalo to, když Carlo Petrini v druhé půlce 80. let protestoval proti otevření restauace McDonald’
s na římském Piazza di Spagna. Asi není náhodou, že se hnutí slow rozšířilo právě z jihu. Románská kultura je svým uměním užít si život proslulá. Slow food dnes znamená návrat k vychutnávání jídla, k regionálním produktům, k místním odrůdám plodin, k vaření.

Carl Honoré ve své knize Chvála pomalosti zpochybňuje přesvědčení, že co je rychlé, je taky lepší. A razí filozofii pomalosti. Klidně můžete v práci překonávat rychlostní rekordy, pokud je to nutné, ale nenechejte se strhnout nesmyslnou rychlostí, když odjedete na dovolenou. To si radši v kavárně vychutnávejte espresso. Znáte to, kvalita nad kvantitou. Jen to dodržet.

Zpomal a tanči se mnou

Proč být rychlý, když můžete být pomalý? To je otázka, která se řeší na webu Světového institutu pomalosti (theworldinstituteofslowness.com – bacha, načítá se trochu pomalu). Tenhle Think tank v roce 1999 založil Geir Berthelsen, profík na změnový management a řešení problémů.

A co tu všechno najdete? Pomalé firmy, pomalé značky, pomalé umění... A samozřejmě pomalou módu, slow fashion, které se v poslední době dostává víc pozornosti. Nezapomeňme na pomalé vzdělávání, pomalé rodičovství... Co ještě vás napadá? Ať je to cokoliv, pravděpodobně už na internetu najdete pár článků a doporučení, jak to pojmout pomalu. A k tomu poslouchat třeba „Slow down and dance with me“ od Kylie Minogue a otevřít Slow Beer.

Jak z patnácti udělat padesát

Ruku v ruce s pomalostí jde minimalismus. Představte si to třeba na módě. Bea Johnsonová, guru minimalismu a domácnosti s nulovým odpadem (česky vyšel překlad její knihy Domácnost bez odpadu), tvrdí, že z šatníku o patnácti kusech oblečení utvoří padesátku kombinací. Když jeho budování věnuje čas, dobře zná své tělo a zapojí kreativitu.

Minimalistický přístup klidně můžete aplikovat i na finance, když vědomě a s plnou pozorností investujete do toho, co má skutečnou hodnotu. Místo abyste bezmyšlenkovitě utráceli za věci a služby, které jsou po pár minutách radosti z novinky naprosto bezcenné.

S málem, zato svobodně

Jak tvrdí propagátoři minimalismu Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus, minimalismus není v tom, že musíte vlastnit jen stovku věcí a nemít auto ani televizi. Místo toho říkají: „Pomalost i minimalismus vlastně shodně směřují k tomu, že člověk věnuje pozornost svým rozhodnutím. Dělá je zodpovědně, smysluplně, s vědomím kontextu i důsledků. Nemontuje si do života další módní heslo, nepropadá fanaticky novému extrému. Stačí se inspirovat a uvažovat, jestli je smyslem života pracovat tvrdě až do vyhoření. Jestli jsou pro vás důležitější peníze, nebo vztahy. Jestli si koupíte deset triček, o jejichž původu radši nechcete nic vědět, nebo jedno, za jehož ušití někdo dostal férovou mzdu.“ A to je jen zlomek myšlenek, které vás mohou k pomalému nebo minimalistickému, ale hlavně klidnějšímu životnímu stylu přiblížit.

Minimalisté Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus.