Vánoční Mahlery aneb Historky zpod stromečku, které byste nevymysleli

Štědrý den má být plný klidu a rodinné pohody, bohatě prostřená tabule, všichni si pobrukují koledy, usmívají se a celým domovem se nese vůně perníčků, kterou jen občas vystřídá purpura pomalu doutnající na plotně…

Jenže život píše trochu jiné scénáře…

Kdo z vás aspoň jednou nezažil hádku u stromečku, nad receptem na bramborový salát nebo rybí polévku? Komu z vás se nezapíchla do krku kost z kapra, nezačal hořet vánoční strom nebo nevyzkratovaly elektrické svíčky? Miroslavu Horníčkovi na Štědrý den, pět minut před večeří, třeba bouchla kamna a napsal potom super povídku o tom, že jak byly ve vzduchu Vánoce, chtěly být ve vzduchu zjevně ten večer u nich doma i saze. V redakci jsme posbírali taky pár povedených rodinných historek, ať víte, že v tom nejste sami.

Ach ty svíčky

Vyměnili jste klasické voskové za elektrické? Tím jste vyřešili problém s odkapáváním vosku na zem a případnou možnost vzplanutí stromečku, ale zase tam jsou jiné problémy. Nejprve je potřeba svíčky rozplést, to by měl v rámci zachování dobré nálady dělat v rodině ten, jehož trpělivost je bezedná. Poté je klíčová instalace na stromeček. Svíčky umísťujte opatrně tak, ať jimi neshodíte křehké ozdoby. Pak už zbývá jen zapojit svíčky do zásuvky. A právě tehdy může přijít zrada. „Můj otec při zprovozňování stoletých vánočních světel vyhodil pojistky v celém domě, takže jsme s ostatními sousedy na Štědrý večer sdíleli romantickou atmosféru při svíčkách… tedy dokud nepřijel osvícený správce, který nám to překazil,” vypráví Helena o Vánocích v pražském činžáku.

Sváteční host

Jeden talíř navíc na sváteční tabuli je pozůstatek z minulých časů. Byl-li počet hostů u stolu lichý, prostírala hospodyně o jeden talíř navíc. Lidová pověra říká, že těsně před večeří obcházela domy smrt, a napočítala-li někde lichý počet hostů, příští rok se pro někoho z nich vrátila. Dnes prostíráme spíše proto, abychom se podělili o štědrovečerní tabuli s kýmkoliv, kdo třeba nemá s kým být.  „Jednou moje ségra přivedla na Štědrý večer Itala, kterého poznala na ICQ a on se rozhodl ji na Vánoce ‚poznat osobně‘. V tom tkvěl ten háček. Sestra o něm nikomu neřekla, takže nikdo nečekal hosta navíc. Mámin přítel měl na sobě děravé ponožky, děda si zapomněl doma zuby a lámanou němčinou Marcovi vyprávěl, že se přátelí se Zdeňkem Mahlerem, kterého Ital zaměnil s Gustavem Mahlerem, a tak si doteď zřejmě myslí, že je dědovi 150,“ vypráví Petra. „Celý rozpačitý večer pak korunovala má žaludeční nevolnost vyvolaná hrou na saxofon. Já měla tehdy nějakou šílenou virózu a rodina mě donutila, ať jim usmrkaná, v propoceném pyžamu, zatroubím u stromečku vánoční koledy. V kombinaci s rybí polévkou mi to neudělalo dobře a všechno pak muselo ven,“ říká Petra a dál už asi tušíte…

Vaječňák

Vaječný koňak, svařené víno, borovička, slivovička, grog. O svátcích se ničím nešetří, výjimkou není ani alkohol. „V osmi letech jsem si na Štědrý den zadřela do nohy šíleně velkou třísku (‚bruslila‘ jsem v ponožkách po špatně nalakovaných parketách). Tu třísku mi otec vyndával hodinu a půl. A aby mě to tolik nebolelo a abych nebrečela, tak mi opakovaně doléval vaječný koňak tak dlouho, až mě nechtěně opil. Takže nalité dítě u stromečku – chlouba rodiny,“ směje se nad vzpomínkou na Vánoce Markéta.

Ježíšek

Jak asi vypadá? A jak to, že všem dětem přinese ve stejný večer tolik dárků? Kudy vchází do našich domovů? Má rád cukroví? Ježíšek má jistě v myslích dětí mnoho tváří a vlastností. Nikdo ho nikdy neviděl, a tak je na každém, jak si ho představí.

„Když jsme byly se ségrou malé, připravil pro nás táta překvapení. V celém bytě si udělal menší kladkový systém – z kuchyně, kde jsme večeřeli, si přes celý byt až do ložnice, kde byl vánoční stromeček, natáhnul neviditelné lanko, na jehož konec pověsil zvoneček po babičce, na který se u nás při Vánocích zvonilo. Když už jsme téměř dojedli štědrovečerní večeři, nenápadně zatáhnul za vlasec tak, že se zvonec rozezněl přímo z ložnice. Nám se ségrou bylo v tu chvíli jasné, že za dveřmi nikdo nestojí a nezvoní, protože jsou všichni u stolu, takže to prostě musí být Ježíšek, který vletěl oknem ke stromečku. Ani jedna jsme tam pak nechtěly jít, protože jsme se strašně bály toho tak reálného Ježíška. I dárky nám v tu chvíli byly ukradené. Rodiče nás museli dlouho přemlouvat, abychom tam šly. Táta se bavil tím, co připravil, a máma byla nešťastná, že nám zkazili Vánoce. Zpětně to hodnotím jako to nejlepší překvapení, jaké jsem kdy zažila,“ říká Jana o svém tajuplném setkání s Ježíškem.  

Vysněný dárek

A vy jste ho fakt dostali! Krásný, zabalený v nádherném papíře, TEN dárek.
„Můj táta často vzpomíná na jedny Vánoce, když byl malej kluk a dostal první lyže. Samozřejmě tehdy ještě celodřevěné. Hned si je připnul na nohy a chodil v nich po bytě tak dlouho, dokud se nepotkal s babičkou, která mu je přišlápla a ulomila obě špičky,“ vypráví Zuzana. Na stromečku sotva dohořely prskavky a lyže už byly v.... trapu.

Tak šťastné, veselé a klidné svátky!