Vaření nesmí být nuda

Je pro vás jídlo a jeho příprava opravdovou vášní?

Pak jste na stejné vlně jako talentovaný student gymnázia Martin Legeza. V 18 letech už stihl vydat svoji první kuchařku s názvem „12 měsíců v české kuchyni“. Píše food blog, navštěvuje odborné kurzy a je součástí velké komunity mladých lidí, kteří vaření povýšili na umění.

Kdy jste začal vařit první jídla?

Začal jsem už v deseti letech. Základy mě postupně učil táta, například všelijaké omáčky.
A také mi dával rady, jak pracovat se surovinami. Jakmile jsme tohle zvládli, nechal jsem se inspirovat světoznámým kuchařem Jamie Oliverem. Právě při jeho show jsem viděl možnost sdílet recepty se světem. Proto jsem začal psát food blog, vařit a fotit jídlo. Přidávám tam i své zážitky z cestování.

Kolik času trávíte v kuchyni?

To záleží na receptu. Někdy si udělám jídlo třeba na dva dny dopředu. Většinou ale vařím taková jídla, která jsou nejlepší čerstvá, takže v podstatě vařím denně. Během týdne vařím spíše takové rychlovky, třeba asijskou kuchyni. O víkendu, kdy vařím pro rodinu, trávím v kuchyni více času.

Vaříte nebo pečete i pro svoje spolužáky?

Pro spolužáky jsem vařil třeba večeři, když jsme byli na školním výletě. Někteří z nich mi dokonce pomáhali a teď vaří podle mě. Na jedné škole jsem inspiroval i paní vedoucí školní jídelny. Koupila si moji kuchařku a celý týden podle ní společně s ostatními vařila pro děti ve škole! To byl jeden z nejlepších pocitů, které mi kuchařka dokázala dát.

Podle jakého klíče jste vybíral recepty?

Vybíral jsem z receptů tradiční české kuchyně. Něco jsem nechal tak, jak to mám rád třeba od babičky, a něco trochu předělal do modernější verze. Jídla jsou rozdělená podle měsíců v roce a podle toho také používám jednotlivé sezónní suroviny. Během zimy, kdy na zahradách nic neroste, píši třeba o vydatných omáčkách nebo vývarech. Také nabízím sladké recepty, například na makový závin či žemlovku.

Co jste zažil během psaní kuchařky?

V každém měsíci jsem něco prožil, a tak jsou součástí i malé příběhy. Třeba v září jsem byl v Londýně, kde jsem si koupil svoji první kuchařku. Pak jsem se taky zúčastnil soutěže Food blog roku. Tématem bylo připravit moderní twist jídlo „jako od maminky“ a já se rozhodl pro šišky s mákem. Tenhle recept je proto v kuchařce jako první. 

Hledáte inspiraci i ve starých kuchařkách?  

Nejstarší kuchařka, kterou doma mám, je od Magdaleny Dobromily Rettigové. Tam je v podstatě všechno. Takový starý a typický recept jsou pro mě třeba smažené bezové květy, které jsem ve své kuchařce trochu osvěžil rebarborovým sorbetem tak, aby vznikl lehký dezert. Další inspiraci potom hledám především na internetu z různých videí o vaření.

Jaké jsou při vaření "detaily", které dokáží podtrhnout chuť jídla?

Záleží na tom, co zrovna vařím. Steaky třeba jen osolím, aby vynikla hlavně chuť masa. Oproti tomu thajské kari se třeba neobejde bez galangalu a limetových listů, které se nedají snadno sehnat. Zdá se to jako věc, která by se možná dala nahradit, ale tohle jsou přesně ty detaily, které je důležité dodržet, když chcete opravdu autentickou chuť.

Umíte si představit, jaký bude náš vztah k jídlu třeba za padesát let?

Podle mě se od tradičních jídel jen tak neodtrhneme. Jsem si skoro jistý, že se bude čím dál víc zvyšovat kvalita potravin a stejně tak lidé budou chtít jíst ještě lépe než dnes. Takže se určitě stanou ještě modernějšími třeba vegetariánské recepty, protože dokonalá omáčka se nemusí udělat jen ze silného masového vývaru. A to je to, v čem se i já snažím zlepšovat.

V čem byste se chtěl ještě zdokonalit?

Hodně rád mám asijské recepty. Třeba sushi už dokážu udělat tak dobré, jako ho mají ve spoustě sushi barů. Snažím se mít seznam receptů opravdu pestrý. Nejlepší je na vaření právě to zdokonalování, protože to děláte celý život. A díky tomu je vaření něco, co vás nikdy nezačne nudit. Je to činnost plná překvapení.