Aleš Král

Aleš Král pracuje jako Senior Risk Manager v NN Životní pojišťovně. A tak nepřekvapí, že ho potkáte na některém z NN Night Runů, sérii běžeckých závodů, které se konají každý rok ve více než osmi městech České republiky. Nejspíš to bude při běhu rodičů s dětmi. I když se Aleš orientačnímu běhu věnuje třicet let a má za sebou nemálo úspěchů, hlavní je teď pro něj totiž pohoda a společné zážitky se syny. Nejmladšímu je šest a už také vyrazil na trať.

Jak děti motivovat k běhání a co jim dá sport do života? „Cílem rodičovství podle mne je výchova samostatného slušného jedince, ne závislého satelitu. V tom může sport pomáhat. Pro mne je to taková simulace běžného života, kde si děti můžou vyzkoušet leccos z toho, co pak budou potřebovat — samostatnost, spolupráci, vytrvalost, zvládání úspěchu i nezdaru.“

Běhání kolem Doubravky

Sám začal běhat v devíti letech. „Rodiče tehdy rozhodli, že šachy nebudou můj jediný sport. Dostal jsem na vybranou mezi atletikou a orientačním během. Jenže na atletiku brali až za rok, tak vyhrál orienťák,“ popisuje Aleš Král poměrně obyčejné začátky své běžecké dráhy, na které je už třicet let. Doma v Chotěboři začal trénovat se skupinou holek a kluků podobného věku. Práce s mapou, pestré tréninky a běhy v úžasně malebném údolí řeky Doubravy plném lesů a skal, to všechno na kluka jako on zapůsobilo. „Když vyrůstáte u Doubravy, tak vám přijde samozřejmé, že dětství strávíte u skal a řeky. Dneska jsem rád, když o tom údolí někdo mluví s obdivem. Pro mne to vždy byla přirozená součást života. Ale ano, je to moc pěkné údolí,“ usmívá se.

Sportem k samostatnosti

Co mu ale orientační běh dává dnes? „Hlavně lepší fyzickou kondici, zdravotní stav, ale taky samostatnost. To si uvědomuju hlavně u synů. Orientační běh, kdy člověk musí sám řešit navigaci v lese, nikde nikdo, kdo by poradil a pomohl, to vás naučí nespoléhat na jiné. Ale nesejde na tom, jaký děláte sport. Nejstarší syn hraje závodně badminton a taky už si sám musí domlouvat tréninky, soustředění, závody. Nechci, aby se pro děti sport stal jen soutěží, ale měl by to být spíš všeobecný rozvoj, jak fyzický, tak rozvoj právě k samostatnosti.“

NN Night Run ve dvou

A tak před několika lety zkusil s jedním ze svých synů NN Night Run, přihlásili se do kategorie rodinných týmů, kdy rodič i dítě běží pětikilometrovou trať a časy se jim sčítají. „Je to fajn pro děti kolem deseti let. Hned první běh nás docela chytnul, tak od té doby jezdíme. Kromě běhů v Praze jsme byli už i v Hradci Králové nebo Českých Budějovicích. Daří se nám i celkem pěkné výsledky, dokonce jsme byli i na bedně, což kluky samozřejmě motivuje. Dneska už běhá i mladší syn,“ říká Aleš Král s tím, že první úspěchy dovedou přirozeně soutěživé děti motivovat, takže pak už chtějí mít na další běh i něco natrénováno. Právě NN Night Runy a podobné zážitkové běhy se pro motivaci dětí k pohybu velmi hodí. Vybrat si můžou trasy od dvou do deseti kilometrů, potkají tady spoustu podobných dětí, které také běhají, a mohou si běh užít jako společný zážitek. „Běhání je dneska populární, je zdravé, a takové společné běhání může být pro mladé skutečně motivační,“ přisvědčuje Aleš.

Pracují hodně, běhají rychle

Pokud jde dnes o něj, běžce kategorie seniorů, jak s úsměvem říká, na trénink i orientační běhy vyráží nejraději sám. „Běhám dost podle vlastního rozpoložení. Když vyběhnu, většinou ani nevím kam. Předpokládám, že je mnoho lidí, kteří se chtějí běháním unavit. Někteří vlastně jen kompenzují velkou pracovní zátěž další zátěží, tentokrát fyzickou. Pracují hodně a běhají rychle. Nechat tělo odpočinout je ale dost podstatné,“ přibližuje své zkušenosti Aleš. Pro leckoho je ale běh právě relaxací, vypnutím hlavy od běžných starostí. S tím nemá Aleš, jak říká, problém ani při jiných činnostech. „Spíš mě těší, že se pak po běhu můžu víc najíst a nemusím to řešit. Nemám výčitky, když si dám něco nezdravého. Běh dneska kombinuju i s nějakým lehčím cvičením, udržováním fyzické kondice.“

Všeho s mírou

Když už se řeč stočila k zdravému životnímu stylu, je jasné, že pro Aleše vše vystihuje známé úsloví „všeho s mírou“. Sám zdravou stravu řešit nemusí, protože se jí věnuje hlavně jeho žena. Stačí se pak už jen inspirovat. „To, co mi chutná, do svého jídelníčku rád zakombinuju, třeba ovesné kaše. Co mi nejede, to holt nezapojím. Nezdravé věci se snažím samozřejmě omezovat, ale úplně je nevyčleňuju. Hlavní je nemít výčitky. Přiměřené sportování mi zatím nějaký ten hříšek v pohodě kompenzuje.“ 

Vždycky bude někdo před vámi

Když Aleš Král s během začínal, působil v Chotěboři maratonský trenér a běhalo tady několik lidí, kteří zvládali maraton pod dvě a tři čtvrtě hodiny. „Když běháte s takovými lidmi, soutěžíte s nimi, tak vás to motivuje. Aspoň mě to jako mladého motivovalo,“ popisuje svá první běžecká léta. První úspěchy měl už jako žák, když postoupil mezi dorostence, několik let byl nejlepší na Vysočině, na celostátních závodech se dostal do první desítky. V dospělosti se pohyboval kolem 140. místa v republice. „Postupně jsem si ale uvědomoval, že mě opouští soutěživost. Bez ohledu na to, jak makáte, vždycky bude někdo lepší. Čím jste lepší, tím víc se dostáváte mezi stále výkonnější běžce. Je to motivace, ale taky si uvědomíte, že takhle to bude pořád dál. Časem jsem zvolnil, aby cílem nebylo jen umístění, ale sport, pohyb samotný,“ vysvětluje Aleš, proč ho dneska víc baví běhání se syny než vyloženě soutěžení se špičkou běžců

Se ženou na bedně

Při orientačním běhu Aleš potkal také svoji ženu, a tak začali jezdit na závody společně. Manželka se dokonce „mezi druhým a třetím dítětem“ umístila kolem padesáté příčky v republikovém žebříčku orientačních běžců. „V seniorské kategorii, kam jsme se mezitím dopracovali, jsme na jednom běhu oba bodovali, každý ve své kategorii. A protože se medaile dávaly za všechny kategorie najednou, tak máme poprvé i společnou fotku na stupních vítězů,“ usmívá se Aleš.

Zdravé finance bez rizika

A je tu ještě jedna stránka zdravého životního stylu. Kromě pohybu, stravy a relaxace k životní pohodě jistě patří také zdravé finance a s nimi duševní rovnováha. Aleš Král coby Senior Risk Manager v NN Životní pojišťovně kontroluje, aby finanční řešení, která naši poradci klientům navrhují, dávala smysl. Jak je ale na tom s riskováním, když jde o zajištění jeho vlastní rodiny nebo investice do budoucnosti? „Náplní mojí práce je zohledňovat rizika a to dělám i u vlastních financí. Když jsme řešili bydlení a hypotéku, zvažovali jsme velmi pečlivě všechny okolnosti a možnosti. Dnes s odstupem vidím, že nám žádné riziko nehrozilo. Zvláště když se podívám na aktuální ceny na trhu nemovitostí. A ani v investicích se nepouštím do velkých rizik.“ 

Běh je bezpečný

A co ve sportu? Tam se najde chvíle pro risk? „Běhání není zrovna rizikový sport. Pravděpodobnost, že třeba v lese trefíte strom, je vlastně hrozně malá. Mně se to za třicet let běhání povedlo jenom dvakrát, ale když si během těch let ze sportu odnesete jen odřené čelo, tak to myslím moc riskantní není. Jednou mi strom neuhnul, když jsem běžel kolem. Podruhé mě zastavila nějaká ostružina, a jak jsem padal, vzal jsem smrček čelem. Větví jsem si sedřel paži. Vlastně mi na tom přijde nejzajímavější, že se mi tohle nepřihodilo při běhu v nějaké drsné divočině, ale v Praze Kbelích,“ směje se Aleš.
 

Zajímají vás další příběhy běžců? Najdete je v článku „Obyčejní hrdinové běžci“