Velikonoce, svátky jara i naděje

Co pro vás znamenají Velikonoce?

Je to především gruntování, barvení vajec a pletení pomlázky? Zkuste si tentokrát uklidit sami v sobě a podívat se ve světle velikonočního příběhu i na ten svůj. Právě o tom jsme mluvili s praktikující křesťankou a městskou intelektuálkou Kateřinou Kokešovou.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším dnem v křesťanském kalendáři. Proč jsou ale pro řadu lidí důležitější Vánoce?

Řekla bych, že pro lidi, kteří víru nepraktikují, ale nějak ji prožívají, jsou Vánoce dobou významnější. Jednak mají čas se zastavit se svými blízkými a možná se jich více dotkne potřeba přemýšlet o věcech, které nás přesahují. Myslím tím všední rozměr dnů.
Pro praktikující křesťany jsou Velikonoce největším svátkem, protože se dotýkají tématu smrti a největšího mystéria – znovuzrození Ježíše. Hlavním duchovním tématem Vánoc je narození, takové radostné žasnutí, Velikonoce nás konfrontují se smrtí a destrukcí, ale zároveň i s obnovou a nadějí. A to je opravdu o něčem jiném.  

Co pro lidstvo znamená zpráva o Vzkříšení Ježíše Krista? Jak jeho utrpení na kříži promítnout do svých životů?

Ta zpráva říká, že máme naději. Obrovskou. Velikonoční příběh nekončí, jak říká Tomáš Halík, Velkým Pátkem, smrtí na kříži, ale Nedělí Zmrtvýchvstání. Abych byla ještě přesnější, ony ještě trvají 40 dní poté, protože ta radost je opravdu velká, když někdo přemůže smrt.
Převedeno na naše životy, i když se potácíme hluboko v depresi a náš svět se rozpadá, přesto je v tomhle příběhu naděje, že není konec. Něco je dál, než kam dohlédneme obklopení tmou hlubokého smutku. Pro křesťany znamenají víru v to, že cesta smrtí nekončí. Každý, kdo prošel nějakou krizí, to ví.   

Je pro nás důležité hledat energii a inspiraci v přírodě?  

I když nejste zrovna křesťané, je vždy dobrý nápad vyjít ven. Věnovat tichou všímavost tomu, jak se příroda obnovuje ze zimy do jara. I stromy se musely zbavit starého listí, aby měly prostor pro nové. Někdo divoce uklízí svůj dům či byt, aby taky byl prostor pro nové a uklidilo se staré. Ale zkusit to jednou s naším vnitřním bytem, to by bylo moc pěkné prožití Velikonoc. Ve světle velikonočního příběhu o Ježíšovi se třeba podívat na svůj vlastní příběh. Protože i v našich vztazích jsou místa, která si zaslouží smutek a truchlení, aby byl prostor pro něco jiného. Žijete teď svůj Velký pátek, nebo prožíváte čas Zmrtvýchvstání?

K velikonočním svátkům patří spousta symbolů svázaných s pohanskou i křesťanskou historií – například velikonoční vejce, pomlázka či beránek. Který je pro vás nejdůležitější?

Jednoznačně beránek, protože je to propojení s daleko starší židovskou tradicí, která vede až k Mojžíšovi a příběhu o vyvedení Židů z Egypta. Zatímco v Egyptě měli židé zabít beránka, aby jeho krví potřeli dveře svých domů a v noci je tak minul Anděl smrti, v Ježíšově době on sám symbolicky nahrazuje beránka. On je obětován a projde krvavou smrtí, aby zachránil lidi. Křesťané si připomínají Poslední večeři při přijímání chleba a vína – symbolicky zastupují tělo a krev Ježíše. A nám dnes sedí sladký piškotový beránek s mašlí na stole. Forma zůstává, ale naplňuje se jiným významem.  

Češi patří k největším ateistům v Evropě. Nakonec nám z Velikonoc zůstane třeba jen ta pomlázka. Co znamená ztrácet víru?  

Velikonoce v kostelích se slavit budou, jen možná ty kostely budou menší a bude v nich lidí tak akorát. A pomlázka se možná vytratí a zbyde z ní proutek s mašlemi v květináči, jako se z jehněte stala buchta na našich stolech. Ale víra se neztratí, má mnoho podob a každý potřebujeme v něco či někoho věřit. Víte, že jsem nikdy ještě nepotkala člověka bez víry, opravdového ateistu? Když se ptáte laskavě a s otevřenou hlavou, každý nakonec přizná, že věří. Třeba na dobré konce.