Život ve vlastním světě aneb jak to vidí introvert?

Uzavřenější, plaší, hůře čitelní a společensky méně aktivní lidé. Takto si mnozí z vás představí introvertně laděného člověka. Neznamená to však, že se s nástrahami dne vyrovnává obtížněji než extroverti.

Často zaměňujeme dva typy lidí – asociály a introverty. Je ale důležité tyto typy od sebe odlišovat. To, že je někdo introvert, ještě neznamená, že se straní společnosti a běžnému životu. Tedy že by se nedokázal do společnosti začlenit a zakoušet běžné denní a životní situace. Člověk asociální se naopak bude společnosti stranit, bude ji odmítat a zkrátka se do ní začlenit nedokáže. Takový typ se ve výsledku vymyká zásadám společnosti, mnozí by jej označili za bezohledného a s nedostatkem sociálního cítění. Jak tedy, alespoň přibližně, vypadá svět introverta? A jsou extroverti schopni tento svět pochopit? Ano, dokáží, ale chce to trpělivost a něco málo si o tom nastudovat.

Můj a jen můj svět

Introvertní lidé jsou tací, kteří se zaměřují na své nitro. Když bychom si porovnali introverta s extrovertem, znamenalo by to, že extrovert je otevřen směrem ven do svého okolí. Introvert má naopak svůj svět uvnitř sebe. Jen těžko si opačně laděný člověk dovede představit, jak moc je tento svět bohatý a jak moc to ve vnitřním světě introverta jiskří a vře. Introvert si zkrátka ve výsledku vystačí sám bez dalšího vzruchu a nadšení z okolí. Extroverti, aby načerpali energii a cítili se vyrovnaní, vyrazí do společnosti. Introvert si stejnou energii dobíjí sám, ze svého nitra. Díky tomu to vypadá, že jsou introverti uzavření a nespolečenští a mnohdy právě to může u extroverta vyvolat zdání, že jsou tito lidé bez zájmu. Tohle však není introvertův záměr. On zkrátka prožívá situace jinak, a to sám ze sebe, ze svých myšlenek – pozoruje, přemýšlí a pak vyhodnocuje.

Nerušte mi mé kruhy

To, že jsou introverti rádi sami se sebou, v klidu, tichu a se svými myšlenkami, ještě neznamená, že nevyrazí do společnosti. Ano, vyrazí, ale nejlépe jen s těmi, které si pustili k tělu přes svou velmi silnou skořápku. Introvert má kolem sebe jen pár lidí, s nimiž hluboce souzní a je s nimi ochoten vyrazit například na pivo. Introverti samozřejmě navštěvují i společenštější akce, kde je mnohem více lidí. Musí na to ale mít dostatečně nabitou svou vnitřní baterku, aby tyto akce „přežili“. Mnoho neznámých lidí a podnětů působí introvertovi stres a zmatení.

Vědecky by se to dalo doložit na hormonu dopaminu. Tento hormon se vyplavuje například při hrách, při tanci nebo sexu. Introvertní lidé jsou na hladinu tohoto hormonu v mozku velmi citliví. Proto jim stačí i menší podnět a již zaznamenávají jakousi změnu. Čím více dopaminu je vylučováno, tím více to introverty vlastně „bolí“. Naproti tomu extrovert potřebuje daleko větší vzpruhu, aby vůbec pocítil změnu hladiny dopaminu. K pocitu štěstí a uspokojení potřebuje tedy další lidi a aktivity včetně konverzování. Tohle introverta vyčerpává natolik, že zkrátka někdy prostě odejde.

Prostě odejdu

Nečekaný odchod ze společnosti není u introvertů nic neobvyklého, a už vůbec nic špatného. Mnoho lidí nazírá na takové jednání s nepochopením a možná jim letí hlavou myšlenka o neslušnosti a neúctě. To, že introvertní člověk jen tak odejde dříve, není projevem neslušnosti! Je to potřeba ticha a klidu, dopaminu je hodně, vyčerpanost se dostavuje, už to prostě dnes stačí. Extrovert bude ve společnosti fungovat bez přestávky, ale proč? Protože jeho tato aktivita nabíjí, zatímco introverta ubíjí. Když se takový člověk zvedne k odchodu, znamená to „potřebuji dobít baterky“. A to introvert dokáže jedině sám se sebou, v klidu a tichu. V takové situaci je potřeba jej respektovat, protože takový prostě je.

S tím souvisí i situace, kdy introverta někam pozvete. Ve výsledku ho potěší, že vám účast na akci může odmítnout. Nemyslí to nijak špatně, ale jestliže daný člověk celý den schůzoval v práci (a tam to prostě musí vydržet), byl v jednom kole a musel s někým pořád něco řešit, pak už je baterka téměř na nule. V tom případě druhému opět nezbývá než být ohleduplný, pochopit a dopřát svému introvertovi klid. Uvidíte, bude vám vděčný a vrátí vám to – hned jak bude mít opět nabito.

Holt toho tolik nenamluvím

Určitě to znáte, zvláště pokud máte introverty ve svém okolí. Jsou lidé, kteří rádi povídají o všem možném, tedy i o obyčejných a plochých věcech, jako je počasí. Na tom není ve výsledku nic špatného. Introverty tím však úplně neoslovíte a moc s vámi debatovat nebudou. Nicméně, a to je jejich silná stránka, jsou to skvělí posluchači. Když už s nimi řešíte něco, co je zajímá, rádi se do hovoru zapojí. Nesmíte po nich ale chtít odpovědi na vaše dotazy hned, to pak většinou slyšíte jen „nevím“. Dejte introvertovi dostatek informací o určité věci a také čas všechno zpracovat, zanalyzovat a popřemýšlet o tom. Zkrátka netlačte na pilu, i kdyby vám měl odpovědět až další den (nebo třeba za týden – on vás slyšel).

Mnohdy vám ani spoustu věcí nepoví, nepřipadají jim důležité. Když už ale něco vysloví nebo se s vámi dají do hovoru, má to pro ně smysl, má to směr, cíl a hodnotu. Pro introverty je však příjemnějším komunikačním prostředím virtuální svět, který jim třeba díky sociálním sítím značně hraje do karet. Věřte, že vám raději napíší zprávu, než aby vám zavolali. A vy svým introvertům také raději nevolejte. Zvonící telefon je pro ně jako siréna oznamující nebezpečí.

Vztah introverta a extroverta

Určitě si říkáte, že vztah introverta a extroverta prostě nemůže fungovat. Vždyť se ani nemohou navzájem pochopit a povahové rysy prostě změnit nejdou. To je pravda, ale přístup lze změnit vždy! V tomto případě to chce hodně úsilí, zvláště ze strany extroverta. Proč? Protože extrovert dokáže svou energii daleko lépe rozložit nebo získat. Introvert má všechno v podstatě jen v sobě a jinde to pořádně vzít neumí. Jestliže se extrovert rozhodne mít ve svém životě introverta, musí se obrnit trpělivostí, a to velkou. Uvidíte ale, že to opravdu stojí za to! Vyleze-li před vámi introvert ze své skořápky a pustí-li si vás do života, vězte, že má ve vás obrovskou důvěru. Vaším úkolem je zůstat trpělivým, respektovat jej takového, jaký je, a uvidíte, jak moc od něj bude přicházet zpět!