Zuzana Libánská

„Když prší, dám si nepromokavou větrovku a nevadí mi, že skáču v blátě. Prostě musím. A to jsem dámička. V mládí jsem byla holka z kavárny,“ směje se Zuzana Libánská. S běháním přitom začala teprve nedávno. V mládí by to do ní nikdo opravdu neřekl. Na základce při povinném běhání ji píchalo v boku a měla knedlík v krku asi jako mnozí z nás. Dnes běhá několikrát týdně, když ji to zrovna baví.

A baví ji to čím dál víc. Jak se k takovému nadšení pro běhání propracuje žena, která na studiích snila o dráze spíš umělecké a kavárenské? Dnes učí češtinu a angličtinu na základní škole, v minulosti si zkusila i práci v mezinárodní korporaci. „Jsem povahou učitelka, vždycky mě bavilo lidi vést, motivovat, ukázat jim, že to jde.“

Ve dvaceti jsem pařila, ve třiceti rodila…

Na základce dnešní běžkyni vycházely vždy samé jedničky, jen z tělocviku dvojka. Třídní ale vždy přemluvila tělocvikářku, aby jí nekazila vysvědčení. „Ve dvaceti jsem pařila po klubech, ve třiceti jsem rodila, to nebyl čas na nic. Manžel je ale sportovec, a tak jsme kluky začali učit jezdit na kole, lyžovat, běžky a postupně se to zlomilo i u mě,“ vypráví Zuzana. Neměla ale kondičku, a tak zkoušela cvičení, chodila na jógu. „Jenže mi zase vadilo, že někde musím být v určitý čas. Já si chci zacvičit, když se mi to hodí. Vlastně jsem pořád dost líný člověk. Nejhorší je se oblíknout a vyrazit. Pak už to jde.“

…běhání přišlo po čtyřicítce

K běhání se nakonec dostala až po čtyřicítce. Manžel běhal vždycky, ale říkal jí, že to není pro ni, že je to náročné fyzicky. „Jenže mne nemotivuje nějaké hecování, ale pochvala. Když v roce 2020 začal covid-19, seděli jsme doma a vyráželi na procházky. Občas na kolo. Až na jaře 2021 jsem na Facebooku začala objevovat příspěvky Edy Kožušníka, hlavně jeho 66 běžeckých rad, jak začít. Našla jsem si jeho běžecký klub Prostě běž! včetně tréninkového plánu Rozběhni se z chůze za 28 dní. V té době jsem běhala dvakrát třikrát za měsíc, to je málo. Zásadní je běhat dvakrát třikrát týdně,“ popisuje své nedávné začátky Zuzana. A tak běhala třikrát týdně a chtěla za tu dobu mít v nohách patnáct kilometrů.

V lese běžím, na pláži jdu

A jak dnes Zuzana vlastně běhá? Když přijde ze školy, rozhodně hned nevybíhá. Dá si kafe, klidně si na hodinu lehne, pustí si muziku, surfuje na webu, a až pak se oblékne a vyrazí. „Vím, že když se překonám a poběžím, budu mít sama ze sebe dobrý pocit. Dneska běhám pod šest minut na kilometr a mám problém zpomalit, chci udržet tempo. Chci mít pětku pod třicet nebo desítku pod hodinu. O víkendu jsem běžela třináct kilometrů a uběhla jsem to pod šest minut na kilometr,“ libuje si. Když jí to nejde, tak zvolní, když ale vidí, že začátek je dobrý, tak se snaží vydržet a odpočívá při běhu z kopce. „Ono to chce trochu se vydýchat, ale u běhu moc možností nemáte. Na kole a na běžkách si z kopce odpočinete, což při běhu úplně nejde,“ říká Zuzana. V prvních týdnech začínala klasicky indiánským během, chvíli jdu a chvíli běžím. Na dovolené v Chorvatsku, kde dnes stejně jako doma má svou oblíbenou trasu, běžela ve stínu v lese, na pláži s kamínky nebo do schodů pak šla. 

Užít si i zimu

Zuzanu od běhu neodradí ani zima, prostě vyrazí ven. Baví ji to víc než cvičit doma. Navíc na kole to v zimě moc nejde, běhat můžete za každého počasí. Stačí vlastně málo. „Mám to už vychytané, nakoupila jsem si běžecké oblečení, triko do patnácti stupňů, bundu do pěti a už vím, co na sebe, aby mi nebylo zima, ale abych se ani nepřehřívala. Když vidím některé běžce, jak jsou nabalení, nedivím se, že se jim blbě běží a dýchá, musí se přehřívat,“ vysvětluje Zuzana Libánská. Sama si zimu užívá. Ví, že při běhání v zimě jí musí být první kilometr spíš chladno, pak se zahřeje. „Vyčistím si při tom hlavu, jsem na vzduchu, běh je pro mne dneska nejpříjemnější pohyb.“

Méně jíst, více spát

Co všechno se Zuzaně vejde do sousloví zdravý životní styl? Rozhodně je to podle ní pohyb, jít ven, třeba jen na procházku, nebýt stále zavření. A pak přemýšlet o tom, co jíme. Sama si zdravou stravu spojuje spíš s množstvím. Přes den se stravuje ve školní jídelně, klidně si dá fast food, ale nikdy ne plný talíř. „Kuchařky v jídelně už mě znají a dávají mi prvostupňovou porci. Knedlík sním jeden a zbytek vezmu domů klukům,“ směje se Zuzana, která není zrovna fanynka domácího vyvařování. Snídá jogurt s banánem, když chce mlsat, sáhne po mandarince nebo hořké čokoládě. „Místo brambůrků si dám radši oříšky, aspoň to je dobré pro mozek. Když si chci dát skleničku vína, stačí mi deci a doleju si ho magnesií. Zato piju šest káv denně,“ popisuje své stravovací návyky. Pokud něco nepodceňuje, je to spánek. Drží se hesla, že dobře se vyspat není ztráta času. „Nemusím v jednom kuse něco dělat a nemám výčitky, když odpočívám, i to patří do zdravého životního stylu. Klidně si zdřímnout přes den, je to dobré využití času. Ani na dovolené nevstáváme brzy, na sjezdovce nebo na pláži určitě nejsme první.“

Dopřát tělu pohyb a ne stres

K dobrému životnímu pocitu i podle Zuzany Libánské rozhodně patří vyřešené finanční zázemí. Své životní pojištění má uzavřené u NN Životní pojišťovny, penzijní spoření u NN Penzijní společnosti a zrovna den po našem setkání měla sjednanou schůzku se svou finanční poradkyní, aby řešily nastavení na další roky. „Je třeba na to myslet,“ vysvětluje Zuzana, „když nemáte rezervu, nemůžete být docela v klidu. Moc dobře vím, že tělo může jednou vypovědět službu. Mám ráda výrok Jana Wericha: ,Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Přijdou dny, kdy budeš chtít, ale nebudeš moci.‘ Ani mně už není dvacet. Dneska běhat můžu, ale za týden to třeba bude jinak a nechci žít s pocitem, že nemám žádnou rezervu, která by mi případný výpadek pokryla. Prostě je to o tom se jistit.“ K psychické pohodě podle ní pomáhá nejen to, že máte střechu nad hlavou, zdravé děti, práci. Chce to taky finanční jistotu, pak můžete v klidu tělu dopřávat zdravý pohyb, a žít bez  stresu.

Hlavně nebýt trapná

Často můžeme slyšet – neseď pořád u počítače, nekoukej na sociální sítě, jdi se proběhnout, hýbej se, něco dělej. To je věc, nad kterou se Zuzana jenom usmívá. Běh a sociální sítě u ní patří pevně k sobě. „Sociální sítě mě hodně motivují. Chci mít followery, lajky, ráda se fotím. Je mi čtyřiačtyřicet a i díky sportu jsem spokojená s tím, jak vypadám, takže mám radost, když si venku udělám pěkné selfie a někoho to pak motivuje.“ Její profil zuzana_running_and_enjoying na Instagramu sledují běžci z Anglie, Skandinávie i dalších zemí a Zuzana říká, že kdyby jí bylo dvacet, rozhodně by byla influencerka. Své stories a posty konzultuje i se žáky ve škole, kteří jí radí, aby zkusila videa na Tik Tok. „Toho se ale bojím, nechci být trapná, u fotek se cítím jistější.“

Rozeběhnu se a jsem volná

Se školou a světem sociálních sítí se Zuzaně běh propojuje i v další rovině. Nejdřív běhala bez sluchátek, užívala si klid a přírodu. K narozeninám ale dostala bezdrátová sluchátka a zkouší běhat do rytmu. „Ulítávám na anglických textech a vymýšlím při tom, jaký udělám post na Instáč a jaké story. Vybírám si k tomu muziku, která by vyjádřila moje pocity z běhu. Propojuju tak běhání, focení, rady k běhu i k oblečení a hlavně motivaci pro další běžce.“ Stačí se podívat na několik jejích příspěvků a je vidět, že střídá nejen oblečení podle počasí a nálady, ale i barevné čelenky nebo kšiltovku. Tu si ale dává, jenom když prší. „Jinak běhám s čelenkou, zakryje dutiny a uši, ale hlava dál větrá. Navíc ráda běhám s rozpuštěnými vlasy, miluju tu svobodu pohybu. Tak jako mám ráda první ponoření do moře, kdy se musíte osmělit a překonat chlad, podobné to mám u běhu. Rozběhnutí a ponoření se do běhu, to je pro mne dneska nejen cesta za endorfiny, ale svoboda. Nechce se mi, ale jdu do toho. Rozběhnu se, udělám první tempo a jsem volná. Jen já, běh a příroda kolem.“
 

Zajímají vás další příběhy běžců? Najdete je v článku „Obyčejní hrdinové běžci“